Komunikovat znamená rozumět a mluvit. Proč bychom měli postupovat tak, že se zaměříme na osvojení jedné dovednosti bez toho, abychom si současně osvojovali i tu druhou ? Je jisté, že pokud máme dost času, je lepší naučit se oběma dovednostem současně, i když námaha je vlastně zdvojená. Musíme si uvědomit, že na porozumění a mluvení se nepodílejí stejné fyziologické a psychologické faktory. Často dosáhneme mnohem lepších výsledků, když se budeme zaměřovat jen na jeden cíl : naučíme se nejdříve poslouchat a až potom mluvit.

Nemyslete si však, že když se naučíte nejdříve jen rozumět, že to nebude užitečné také pro mluvení. Naopak : dobrá úroveň porozumění vám pomůže orientovat se ve slovech a ve výrazech, které byste mohli využít vy sami v podobné situaci.

Poslech je často považován za něco pasivnějšího než mluvení, protože se nám zdá, že sami při poslechu nic neděláme. Je to však mylná představa : poslech představuje velmi intenzivní aktivitu. Slyšíme hlásky, které více či méně rozeznáváme, musíme je však transformovat do slov, která mají nějaký význam. To v sobě zahrnuje i způsob, jakým si představujeme danou situaci nebo předmět konverzace. Také musíme sledovat všechny nové informace, které mluvící osoba uvádí. Je to tedy velice všestranná činnost, protože musíme zachytit všechny znaky, jazykové i mimojazykové, které dovolují pochopit, co bylo řečeno.